* patřila ke služebně nejstarším členkám souboru, v němž se objevila jako mladičká studentka již na jaře roku 2002

* zde také začala svoji hereckou kariéru bez jakýchkoliv předchozích zkušeností s divadelním řemeslem

* v prvém divadelním kusu, nastudovaném s tehdejší Studentskou scénou, ztvárnila ve hře Útěky postavu Jany, dívky žijící na hraně společnosti

* již ve zmíněné postavě dokázala prodat svůj herecký talent postavený na přirozenosti divadelního projevu a výrazném hlasovém fondu

* nad svou rolí dokáže přemýšlet do nejmenších detailů, její předností je pečlivost kladená na individuální vývoj zosobňující postavy a především její herecká spolehlivost

* svým divadelním projevem dokáže nadchnout nejen publikum, ale i odborné divadelní poroty, které jí nejednou udělily ceny či čestná uznání za ztvárnění konkrétních postav

* postava s prostým názvem "Ona" v komedii Mandarinkový pokoj byla její poslední divadelní rolí, neboť záhy po derniéře Mandarinkového pokoje opouští Strakonice


DIVADELNÍ ROLE :

Jana ve hře Útěky (2003) - ve hře pojednávající o životě mladých lidí, jež se ocitli na dně společnosti, ztvárnila roli Jany, holky pro všechno. Ačkoliv mladá a herecky nezkušená, dokázala autenticky zahrát postavu dívky, která svým chováním, projevem a vystupováním narušuje vztahy uvnitř celé party. 

Haš v Drábkově hře Jana z parku (2004) - v postavě umírajícího feťáka Haše rozehrála neuvěřitelný herecký koncert s charakterově velmi přesným a důsledným vývojem postavy, navíc umocněným skvělou dynamikou pohybu a zároveň lehkostí divadelního projevu. Za uvedenou roli si z Dačického kejklování 2004 odvezla čestné uznání za herecký výkon. 

Tetička Luisa Puckailerová v komedii Klíče na neděli (2005) - ač minimálně o dvě generace mladší, než jednající postava, v roli tetičky přinesla výrazné oživení Procházkovy komedie. Přestože její výstupy byly postaveny na řadě komických scének, po celou dobu si dokázala udržet projev milé, starostlivé a zároveň recesistické tetičky, aniž by polevila ve svém přesvědčivém divadelním projevu.  

Služka Zoé v komedii Lhářka (2006) - na rozdíl od předcházejících rolí, kde ztvárňovala charaktery takřka hlavních postav, se tentokráte s noblesou sobě vlastní ujala role naivní služky. Přestože spíše předurčena ke ztvárnění postav s výraznou dynamikou pohybu, tentokráte předvedla na jevišti velice umírněný, přesný a distinguovaný projev služky - jen potvrdila skutečnost, že se dokáže charakterově vyrovnat s jakýmkoliv hereckým obsazením.

Pokojská Julie v komedii Úžasná svatba (2007) - i v uvedené komedii si zahrála obdobnou roli jako v předcházejícím divadelním kusu. Podoba hereckého projevu ve vzájemném srovnání však byla minimální. Pokojská v Kamilině podání byla tentokráte prostořeká a hlavně rázně jednající ženská, jíž bylo všude plno a která musela vzniklou situaci, a především milenecké pletky, uvést pěkně do pořádku. 

Susie v dramatu Opuštěnost (2008) - zde Kamila byla jednou z představitelek, která se dokázala velice čistým dramatickým projevem, především pak svojí rozverností a místy až rozjíveností  povznést nad pesimismus a nostalgii dalších postav dramatu.

Náboženská fanatička Božena v komedii Muž sedmi sester (2009) - další z nezapomenutelných rolí skvěle zinscenované postavy Boženy, která svým způsobem oblékání, hlasovým projevem, dynamikou pohybu i skvěle sehranou až přílišnou důvěřivostí dokázala podat naprosto autentický obraz "přihlouplé" teenagerky. Za uvedenou roli si z Dačického kejklování 2009 odvezla cenu za herecký výkon.  

Cecílie v komedii Opravdové štěstí (2010) - v uvedené komedii se představila v pro ní trochu neobvyklé roli - v postavě mladé dámy, nevěstiny kamarádky, která se na svatbě setkává s několika svými expříteli. Jí ztvárněná postava nepostrádala ženský šarm a noblesu, na straně druhé dokázala skvěle ukočírovat i ztvárnění podnapilé a stále se smějící mladé ženy - přesvědčivě podchytila pozvolný přechod ve vývoji chování jednající postavy. Však také za roli Cecílie obdržela čestné uznání na Dačickém kejklování 2010.

Emilka v komedii Amant (2011) - zmíněnou postavu i citovaný kus tentokráte nehrála pod hlavičkou Scény mladých, nýbrž s Divadelním souborem Čelakovský Strakonice pod režijním vedením Petra Záleského. Za výtečné ztvárnění rozšafné postavy Emilky, jíž nechyběl ten pravý "fištrón", získala na Dačickém kejklování 2012 čestné uznání za herecký výkon.

Róza v komedii Dámský krejčí (2012) - po roční pauze se opět objevila ve Scéně mladých, aby si "střihla" komickou figurku milenky Rózy. Hned od prvého vstupu na jeviště jí bylo všude plno, vyzařovala z ní úžasná energie umocněná celojevištním pohybem, skvělou artikulací a ještě skvělejšími gagy. V několika představeních Dámského krejčího se objevila i ve dvojroli - v postavě Pomponette, řízné zákaznice krejčovského salonu. 

Ona v povídce Mandarin a komorná v komedii Mandarinkový pokoj (2013) - v posledním představení se Scénou mladých si zahrála epizodní roli v jedné z povídek Mandarinkového pokoje. Přestože postava se stručným oslovením Ona byla z hlediska hereckého ztvárnění velice zvláštní a tajuplná, vložila ji opět úžasnou jiskru s noblesou sobě vlastní (a to zprvu roli odmítala).