Jana z parku

Gala                                     Ondra KOKOŠKA
Galová                                                  Jana WELSEROVÁ
Milhaun                                                 Ruda OBERFALCER
Špejle                                                       Renáta STARCOVÁ
Jana                                                            Petra SALÁKOVÁ
Holčička Poseidonna                                   Žaneta VLČKOVÁ
Haš                                                               Kamila KLIMEŠOVÁ
Uchuchul                                                     Míra HADRABA
Promítač (a také Siamští)                                  Erika MADOVÁ
Komorná (a také černý šerif)                       Lenka VONDRÁKOVÁ
Černý šerif (také Lojza a starý herec)    Josef SMETANA
Jana (po letech)      Helena CHÁROVÁ

Režie představení se opět ujal Václav SLANAŘ, jemuž režijně jako host vypomáhal zkušený Jiří ZIKMUND. Text sledovala a ve své první roli - Jany (po letech) - se objevila Helena CHÁROVÁ. Hudbu skvěle vybral, sestavil a pouštěl Jarda HOLFELD (a to ještě v průběhu představení dokázal zahrát živě na flétnu). Světelný park v domácích podmínkách obsluhoval Karel BULÍN, jehož na zájezdových představeních zaskakoval laicky sám režisér představení. Vzhledem k množství přeměn a použitých rekvizit ve hře byla zapotřebí inspicientka, jejíž funkce se zhostila Olina ZIKMUNDOVÁ.

PŘEHLED ODEHRANÝCH PŘEDSTAVENÍ

DATUM	MÍSTO PŘEDSTAVENÍ	POZNÁMKA
2.březen 2004	Sál Na Nové ve Volyni	předpremiéra představení pro školy
6.březen 2004	Kulturní zařízení Dačice	soutěžní představení v rámci přehlídky "Dačické kejklování"
9.březen 2004	Městský dům kultury Strakonice	premiéra představení
31.březen 2004	Městský dům kultury Strakonice	repríza představení
8.duben 2004	Městský dům kultury Strakonice	dvojpředstavení pro studenty SŠ

Soutěžní představení na Dačickém kejklování 2004 sledovala odborná porota ve stejném složení jako v předcházejícím roce, tedy Milan Schejbal, Vladimír Zajíc a Marie Kotisová. Ve svém zhodnocení poukázala na čitelný rozdíl mezi loňským vystoupením a představením letošním a zhodnotila jej jako těžko stravitelné představení z pohledu diváka (často se ztrácí v ději), navíc s nejasným koncem. Největší kritika však šla na hlavu režiséra, neboť jednotlivá situační vyústění (zejména v postavě Jany) měla být v režijní práci, nikoliv v textu, který hercům tentokráte moc nepomáhal. Jediným pozitivem přehlídky z hlediska souboru bylo čestné uznání za herecký výkon, jež porota udělila Kamile Klimešové "za ztvárnění postavy Haše".
Nastudování hry Jana z parku skončilo výčtem pěti odehraných představení, přestože bylo ještě jedno z dalších s dostatečným předstihem nasmlouváno a potvrzeno. Šlo o účast souboru na Mezinárodním festivalu v Dražíči na Písecku, jež se konal u příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie (1.května 2004). Jeho náplní bylo mezinárodní setkání mladé generace v oblasti kultury. Pikantností vystoupení bylo, že hra byla odvolána z pořadu festivalu asi deset minut před začátkem představení. Herci již byli oblečeni a nalíčeni, veškeré rekvizity připraveny, čekalo se jen na ukončení předcházejícího programu. Důvodem odvolání a následného zrušení vystoupení byl vydatný déšť, který ohrozil vystoupení v přírodním amfiteátru a tudíž přeložení tamních vystoupení do místního kulturního domu, kde mělo naše představení probíhat.

OHLASY NA PŘEDSTAVENÍ

"Text se silným literárním nábojem a impulsy čerpajícími z mnoha sfér humanitního a historického odkazu. Převést zážitek z četby, z představ vyrůstajících uvnitř šedé kůry individuální osobnosti na jeviště není snadným úkolem, a i když jsem text viděl inscenovaný několikráte, nikdy nepřesáhl, nevyložil či nedostál předloze. Můj osobní názor je, že převést literární jazyk textu Jany do jazyka divadla je dost nesnadné, že interpretace vždy zůstane mnohé dlužna (popis nahradí obraznost; metaforičnost vykvete na úkor pouhé sdělnosti etc.) a že je spíše ke čtení než ke hraní. Nicméně mladé divadlo ze Strakonic, které už loni zaujalo podobnou výpovědí odkazující k dnešku - k tomu, v čem se pohybujeme, co víme, ale možná s tím faktem ani s vědomím, že víme, nic neděláme – se pokusilo ukázat, že nezanedbatelná část nové generace není polapena do sítě thymolinových úsměvů doporučovaných sto padesáti lékaři ze sta, ani banalit žlutých rybiček, ani ... vždyť si to umíte dosadit sami. Že jde o směřování a snahu hodnou řádu Impéria je zřejmé, ale stále ještě schází přemostění mezi potřebou chci říci, a dokázat, mít nástroje moci to říci. Mají sice nedostatky v hereckých prostředcích, ale jde o snadno a rychle odstranitelné návyky řečové, včetně řeči těla, tedy významové a parazitní gestiky. Mnozí již umí neříkat pouze text, ale i jeho obsah, včetně motivace a zhodnocení své situace jako postavy, ale zatím jsou či působí v situacích osamoceně. Závažnější výtka se týká režie, neboť základní aranžování, tedy náznak situace je zřejmý, ale její významové provedení v mizanscéně pokulhává. Možná jde o řemeslo, možná o vyložení, možná .... ale každopádně se lze těšit, že se opět setkáme."
( Vladimír Zajíc, Amatérská scéna 2004, číslo 2, str.14 )

"Jediný Haš sděloval postavu, ostatní přicházeli a odcházeli, aniž by měli plasticitu, tzn., nedokázali navázat vztahy s ostatními." ( Milan Schejbal, rozbor představení )

"Není dobře čitelné, co si postava myslí, vystupuje pouze sama za sebe. Chybí mi klíč, chybí mi kód, proč tam ty postavy vůbec jsou." ( Marie Kotisová, rozbor představení )

FOTOGALERIE